Co je to terciární prevence a proč je důležitá pro lidi s chronickými onemocněními

Když někdo trpí diabetem, selháním srdce nebo rakovinou, už není otázka, jestli se nemoc objeví. Otázkou je, jak žít s ní co nejlépe. Tady přichází na řadu terciární prevence - nejméně známá, ale často nejdůležitější fáze zdravotní péče. Nejde o to, aby se nemoc vyvinula. Nejde ani o to, aby se objevila. Terciární prevence se snaží zabránit tomu, aby se stav ještě zhoršil. A zároveň pomáhat lidem získat zpět kontrolu nad svým životem.

Co vlastně terciární prevence znamená?

Terciární prevence je třetí a poslední úroveň prevence. První úroveň - primární - se snaží nemoc zabránit úplně. Například očkování nebo zdravá výživa. Druhá úroveň - sekundární - chce nemoc co nejdříve objevit. Například screening na rakovinu tlustého střeva nebo měření krevního tlaku. Terciární prevence přichází až poté, co je diagnóza jasná. Její cíl je zpomalit průběh nemoci, zabránit komplikacím a zlepšit kvalitu života.

Například člověk, který má infarkt, potřebuje nejen léky. Potřebuje cvičení, které mu pomůže obnovit sílu srdce. Potřebuje vzdělávání, aby věděl, co jíst, aby se neopakovala blokáda tepen. Potřebuje psychologickou podporu, protože strach z dalšího záchvatu může být stejně těžký jako samotná nemoc. To vše je terciární prevence.

Kdo to potřebuje?

Terciární prevence není jen pro starší lidi. Je pro každého, kdo žije s chronickým onemocněním. To znamená:

• Lidi s diabetem - aby se vyhnuli amputacím, poškození očí nebo selhání ledvin
• Lidi s COPD (chronickou obstrukční nemocí plic) - aby se vyhnuli častým hospitalizacím a ztrátě dechu
• Lidi s artritidou - aby si udrželi pohyblivost a neztratili schopnost se sama starat
• Lidi po rakovině - aby se vyhnuli recidivě a zvládli dlouhodobé účinky léčby
• Lidi s mozkovou příhodou - aby se naučili znovu mluvit, chodit nebo se sama starat

Nejde o to, aby se nemoc vyléčila. Nejde o to, aby se zmizela. Jde o to, aby se člověk mohl vrátit k tomu, co je pro něj důležité - pracovat, být s rodinou, cestovat, číst knihu, chodit na procházku. Terciární prevence je o tom, jak žít s nemocí, a ne o tom, jak ji odstranit.

Co zahrnuje terciární prevence?

Terciární prevence není jedna věc. Je to celý systém, který spojuje lékaře, fyzioterapeuty, dietology, psychology, sociální pracovníky a samotného pacienta. Zahrnuje:

• Rehabilitaci - cvičení, která obnovují sílu, pohyblivost a odolnost. Například cvičení pro lidi po infarktu nebo po operaci kyčle.
• Vzdělávání pacienta - naučit, jak správně užívat léky, jak rozpoznat varovné příznaky, jak se chovat při zhoršení.
• Psychologickou podporu - terapie pro depresi, úzkost nebo pocit bezmoci, které často následují po dlouhodobém onemocnění.
• Úpravu životního prostředí - například instalace zábradlí v koupelně pro lidi s poruchou rovnováhy nebo přizpůsobení kuchyně pro osoby s omezenou pohyblivostí.
• Pravidelné sledování - kontrolní návštěvy, laboratorní testy, monitorování krevního tlaku nebo glykémie doma.
• Podporu rodiny - vzdělávání blízkých, jak pomáhat, aniž by přetěžovali pacienta nebo se vyčerpali sami.

Nejlepší terciární prevence nevypadá jako nemocniční péče. Vypadá jako člověk, který chodí každé ráno na procházku, připravuje si jídlo podle doporučení dietologa, zapisuje si hodnoty krevního tlaku do telefonu a mluví o svých strachu s terapeutem. To je život, který se obnovuje.

Proč se o ní tak málo mluví?

Terciární prevence není dramatická. Nemá hledání zázraků. Nemá „vyléčení“. Nemá příběhy o tom, jak někdo přežil nemožné. Je to pomalá, trpělivá práce. A proto ji lidé často přehlížejí.

Na rozdíl od primární prevence - kde můžeš říct: „Já jsem se nekouřil a nejedu sladké, takže jsem zdravý“ - terciární prevence nemá jednoduchou příběhovou strukturu. Nemůžeš říct: „Já jsem udělal rehabilitaci a teď jsem zdravý.“ Protože nejsi zdravý. Jsi jen lepší než předtím. A to nestačí, aby to někdo viděl jako úspěch.

Je to také otázka financování. Většina systémů investuje do léků a operací. Do terapie, která zabrání další hospitalizaci, investuje méně. Ale každá předčasná hospitalizace stojí tisíce eur. Rehabilitace po infarktu stojí pár stovek, ale může zabránit dvěma dalším hospitalizacím za pět let.

Co můžeš dělat ty?

Když máš chronické onemocnění, nejsi jen pacient. Jsi hlavní hráč v terciární prevenci. Tady je, co můžeš udělat:

1. Přijmi, že jsi v řízení - nemoc tě nekontroluje, ty kontroluješ, jak na ni reaguješ.
2. Dotazuj se - nechávej si vysvětlit, proč ti lékař dává tenhle lék, proč ti fyzioterapeut říká dělat tohle cvičení. Pokud nechápeš, neuděláš to správně.
3. Přizpůsob si život - pokud ti chůze dělá problémy, koup si chůze s rukojetí. Pokud ti vaření trvá příliš dlouho, zkus připravit jídlo na víkend a zamrazit. Malé úpravy dělají velký rozdíl.
4. Nech si pomoci - neváhej požádat rodinu, přátele nebo sociální pracovníky. Není to slabost. Je to inteligentní strategie.
5. Neztrácej se v informacích - nevěř všechno, co najdeš na internetu. Věř jen tomu, co ti řekne lékař nebo odborník, kterému důvěřuješ.

Nejde o to, aby sis vybudoval dokonalý život. Jde o to, aby sis vybudoval život, který ti dává smysl - i když nemoc je součástí každého dne.

Co se stane, když terciární prevence chybí?

Když se o to nikdo nestará, věci se zhoršují. Diabetik, který nekontroluje cukr, může ztratit zrak. Osoba s COPD, která neudělá rehabilitaci, se může stát závislou na kyslíku. Pacient po mrtvici, který nechodí na fyzioterapii, může ztratit schopnost chodit. A všichni ti lidé mohou skončit v nemocnici, kde se nezlepší - jen se zdrží.

Studie z Evropské unie ukazují, že u lidí s chronickými nemocemi, kteří dostali komplexní terciární prevenci, se počet hospitalizací snížil o 30-50 %. A kvalita života se zlepšila tak, že 70 % pacientů řeklo, že se znovu cítí jako lidé, ne jako nemocní.

Toto není teorie. Je to pravda, kterou každý den potvrzují lékaři, fyzioterapeuti a pacienti.

Kde najít podporu?

Terciární prevence není něco, co dostaneš jen z receptu. Potřebuješ systém. V Česku existují:

• Rehabilitační centra - mnoho nemocnic má oddělení pro rehabilitaci po infarktu, mrtvici nebo operacích.
• Spolky pacientů - například Česká společnost pro diabetologii nebo Spolek pro pacienty s COPD. Ty poskytují informace, kurzy a podporu.
• Domácí péče - pokud máš problémy s pohybem, můžeš požádat o domácí rehabilitaci nebo pomoc s denními činnostmi.
• Fyzioterapeuti a dietologové - ti nejsou jen pro sportovce. Jsou pro každého, kdo chce zlepšit svůj stav.

Nikdy nečekáj, až se ti zhorší. Pokud máš chronické onemocnění, začni s terciární prevencí hned. Nezavírej se. Nečekáj, až ti někdo přijde s návrhem. Ptáj se. Vyžaduj. Ty jsi ten, kdo žije s tímto stavem. Ty máš právo požadovat, aby ti pomohli žít lépe.